Categories
články

Čína urazila dlouhou trať za posledních několik dekád. Absolutní chudoba klesá a vysoký ekonomický růst zvyšuje životní úroveň. Experti ovšem varují, že se z Číny stává super velmoc, která může ohrožovat zbytek světa. V mnoha ohledech ovšem Čína funguje jinak než zbytek světa a dnešní vyspělé západní supervelmoci.

Čína se bezpochyby dá považovat za jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik, a to ne pouze podle GDP (Gross Domestic Product, v češtině hrubý domácí produkt). V Číně se podařila snížit chudoba z 90 % na zhruba 10 % populace, vzdělání, dětská úmrtnost a ostatní metriky životní úrovně se přibližují rozvinutým zemím. Jedná se o druhou největší ekonomiku na světě podle GDP a její růst GDP za posledních 30 let byl téměř vždy přes 5 % ročně. S tím vším má ovšem Čína stále potenciál růstu, neboť jako druhý nejlidnatější stát světa má relativně nízké GDP per capita. Díky takovému množství lidských zdrojů by Čína mohla mít potenciál stát se i dvakrát větší ekonomikou než USA (při úvaze, že bude mít poloviční GDP per capita a populace je dnes více než čtyřnásobná).

china flag money

Většina úspěchu Čínské ekonomiky a jejího růstu je ovšem malinko odlišná od rozvinutých ekonomik západního světa. Zaprvé, Čína využívá centrální plánování, aby podpořila ekonomiku. Díky vysokým kvótám na vládní výdaje a firemní úvěry vznikalo mnoho infrastrukturních projektů, které sice dočasně zvýšili zaměstnanost a GDP, ale v dlouhodobém horizontu přináší pouze minimální užitek. Čína navíc klade velký důraz na export, domácí spotřeba činila v minulých letech pouze ~ 30 % GDP, což je oproti některým západním zemím poloviční hodnota. Díky tomu se Čína dnes staví do silné pozice, kdy ostatní ekonomiky jsou závislé na jejím exportu, ale na druhou stranu není soběstačná, neboť domácí spotřeba současný ekonomický trend neutáhne.

Domácí konzum je určitým směrem moderován skrze bankovní sektor. V západních ekonomikách se může vést diskuse, zda je centrální banka nezávislým orgánem, tak jak ústavy diktují, V Číně to ovšem není otázkou. CCP (Čínská komunistická strana) efektivně ovládá bankovní sektor, dává pokyny, kolik úvěrů se má půjčit, a dokonce i komu. Čína tímto způsobem podporuje inovace, zcela evidentně upřednostňuje firemní financování ve srovnání s tím, kolik by do inovací investoval volný trh. Díky tomu jsou firmy přefinancované, vznikají projekty, které se ukazují být neefektivní a spotřebitelé mají menší dostupnost úvěrů na bydlení. Navíc většina firemních úvěrů jsou směřované do státních nebo kontrolovaných podniků. Toto se z velké části také promítá do nižší spotřeby, neboť spotřebitelé v Číně signifikantně více spoří, většinu majetku mají v realitním sektoru (až 70 % veškerého osobního majetku) a realitní sektor se stává tuzemsky jedním z nejvýznamnějších (až 30 % GDP oproti 15-20 % v západních zemích), což může představovat velké riziko, při jeho poklesu.

Nemovitostní sektor není stěžejní jen pro spotřebitele, ale také pro lokální vlády, neboť většina jejich příjmu plyne z prodeje nebo pronájmu pozemků realitním gigantům, jako jsou Evergrand, Kaisa nebo Shimao Group, kteří efektivně vytvořili ponziho schéma na svých projektech. Pro některé vlády jsou příjmy z pozemků až 50 % jejich celkové bilance. V případě realitní krize bude postižen nejen bankovní sektor, spotřebitelé, ale i vládní rozpočty, skrze nižší příjmy z pozemků jako bonus k nižším daňovým příjmům.

china ship

Čínská vláda navíc ovládá nejen bankovní sektor, ale doslova celý finanční systém (navíc kromě přístupu na internet, sociálnímu skóringu a cenzuře ekonomických dat a statistik). Jejich monetární systém není založen na volném pohybu kapitálu jako v případě většiny ostatních ekonomik. Čína se rozhodla cílovat inflaci, pomocí úrokových sazeb, k tomu ovšem omezuje tok peněz přes zahraničí. Díky tomu, v kombinaci s vysokými úsporami, vysokým exportem, které tvoří přebytky běžného účtu a vysokými devizovými rezervami, může Čína aktivně ovlivňovat i směnný kurz, pomocí čehož se snaží udržet čínský jen relativně slabý pro podporu exportu. Díky masivnímu exportu měla Čína v minulosti velké přebytky amerických dolarů, které mohla využít na cílování směnného kurzu nebo nákupu amerického dluhu. Mezi další finanční praktiky Čínské vlády patří tzv. dluhové pasti. Čína několikrát v minulosti využila nepříznivé situace jiného státu, zafinancovala jejich projekt nebo dluh za zdánlivě výhodných podmínek, přestože věděla, že splacení nebo obsluha dluhu bude nereálná. To vše jenom aby získala protiplnění, které je ve smlouvě ujednáno v případě defaultu. Tímto způsobem získala například přístup k pozemkům v Africe nebo přístavu na Sri Lance, ze kterého udělal armádní základnu poblíž Indie. Všechny tyto praktiky, stejně jako obchodní války nebo nová Silk Road, která má propojit Čínu se zbytkem světa po infrastrukturní stránce, ukazuje, že Čína válčí silou pouze v interních záležitostech, se zbytkem světa zápolí na ekonomické frontě.

ekonomicka krize

Jestli se Čína stane supervelmocí stejnou nebo větší, než například USA ukáže pouze čas. Nicméně, pokud v určitých věcech nezmění svůj přístup, nemusí být dostatečně soběstačná na udržení ekonomického vedení v těžších časech. V dlouhodobém horizontu začne hrát roli i demografie. V současnosti se v Číně začínají projevovat důsledky politiky jednoho dítěte – populace stárne, není dostatek mladých ekonomicky aktivních lidí na udržení současného trendu a financování důchodového systému. Ke stabilnější pozici by navíc Čína potřebovala menší závislost na exportu a fixaci měnového kurzu, zvýšit podíl spotřeby na ekonomickém výstupu a volnější trh v oblasti bankovnictví. S tím, jak bude růst životní úroveň a zvedala by se cena práce, bude zapotřebí efektivnějšího financování inovací, kterému by prospěl volný pohyb peněz do a ze země. Toto je ovšem cesta tržního prostředí. Čínská komunistická strana již podniká kroky, aby státní podniky cílily na zisk a otevíral se mezinárodní obchod. Nicméně, centrálně řízená ekonomika si naakumulovala problémy (jako například v realitním sektoru) a uvolňování této politiky má své limity. Z hlediska demografie a zvyšování životní úrovně a ceny práce můžeme určitou analogii vidět v Japonsku – růst pravděpodobně zpomalí s tím, jak se zvedne životní úroveň a cena práce a výrobní středisko se postupem času přesune do jiných a levnějších zemí. Tento proces bude trvat určitou dobu, což dává Číně nějaký čas problémy demografie a finančního systému řešit. Pokud se tak ovšem nestane, může Čínu čekat i medvědí scénář ztracené dekády jako v Japonsku.

GDP – Gross Domestic Product – v češtině též hrubý domácí produkt je ve zjednodušené definici souhrn produkce na území určitého státu. Používá se jako měřítko ekonomického růstu či poklesu za určité období, jak jeden rok nebo jeden kvartál.

Napsal: Lukáš Křivka