Se současnou inflační situací se často rozebírá, jak inflace vzniká. V jednom z našich dalších článku budeme rozebírat, že inflace je spíše důsledkem velkého množství peněz, které máme k dispozici. Jak ale peníze v ekonomice vznikají? Na toto téma se často nenajde přímočará odpověď anebo se spoustou háčků. Proto si jej zde velmi zjednodušeně rozebereme.
Často se setkáváme s představou, že peníze někdo tiskne, jedním stisknutím tlačítka připíše nebo že dokonce vlády vytvoří peníze, když potřebují. Zde upozorníme na to nejdůležitější – vlády nemohou vytvářet peníze (alespoň v západních, demokratických a rozvinutých zemích nemohou). To by vedlo k přílišné moci politiků, kteří by tuto pravomoc mohli zneužít. Z tohoto titulu máme centrální banku, která kontroluje objem peněz v ekonomice a která má být na vládě nezávislá.
Ve skutečnosti ale ani centrální banka neurčuje magické číslo, kolik peněz zde budeme příští měsíc mít. Celý mechanismus je velmi jemně propletený a závislý na komerčních bankách. Přestože peníze mohou vznikat ještě pár dalšími způsoby přímo u centrální banky, ten nejdůležitější a nejvýznamnější zdroj pochází z bankovního sektoru.
Většina z nás má založený nějaký bankovní účet, na kterém máme vložené peníze. Častá představa je, že tyto peníze pak banka dále půjčuje a tím se aktivuje peněžní multiplikátor. Přestože to není hlavní podstata tvorby peněz, pochopení tohoto principu je důležité. Představme si, že do banky vložíme 100 000. Banka si ponechá řekněme 10 % jako rezervu a zbylých 90 000 půjčí někomu jinému. Tento člověk si ale peníze půjčuje, aby s nimi za něco zaplatil a nejspíše tedy opět skončí jako vklad na účtě našeho prodejce. Tím pádem se stávají opět vkladem, banka si 10 % ponechá, opět vydá 81 000 jako další úvěr a celý mechanismus se opakuje. Tomuto se říká peněžní multiplikátor – který vysvětluje, jak se z původních 100 000 najednou stalo výrazně více peněz, neboť pouze první dva dlužníci si koupili něco na úvěr za „nových“ 171 000 (a tato řada pokračuje dál).
Tento příklad je dobrý na pochopení principu a důležitosti úvěrů, každopádně v dnešní době, funguje princip peněz ještě malinko komplikovaněji. Ve skutečnosti banka nepoužívá náš vklad, aby našla prostředky na danou půjčku. Pokud si někdo přijde do banky pro půjčku, banka jednoduše nové peníze vytvoří. S každým novým úvěrem se zvýší objem peněz v ekonomice. Výše 10 % zmíněných rezerv funguje pouze jako ilustrace – banka nemůže vytvořit kolik peněz chce. Tato možnost je úzce spjata s tím, kolik má vkladů, jelikož musí dodržovat spoustu specifických pravidel (například všechny podmínky kapitálové přiměřenosti). Nicméně na tomto úvěrovém mechanismu to nic nemění. Nové peníze vznikají s každým úvěrem (a následně se duplikují skrze multiplikátor, jelikož více vkladů umožňuje poskytnutí více úvěrů).
Teoretickým principem za tímto úvěrovým mechanismem je, že peníze nejsou zadarmo. Přestože dostaneme zcela nově vytvořené peníze, dostaneme také dluh, který musíme splatit. Nicméně, pokud se podíváme na historii zadlužení (podíl hypoték, které tvoří přes 75 % veškerého dluhu domácností) – vidíme, že spíše narůstá. Ke splácení na úrovni celé ekonomiky reálně nedochází.
Zdroj: Kurzy.cz
Nyní ke kontrole a ovlivňování tohoto mechanismu. Zmínili jsme, že Česká národní banka kontroluje a ovlivňuje množství peněz v ekonomice. Ale zároveň peníze nevytváří ona sama, nýbrž komerční banky. ČNB má pouze nástroje, jakými může ovlivňovat, kolik úvěrů se poskytuje. Hlavním nástrojem jsou úrokové sazby (nejčastěji zmiňovaná 2 Týdenní repo sazba, neboli 2T-repo). Tato sazba ve zkratce konkuruje úvěrům – pokud má banka přebytek vkladů a hotovosti, může se rozhodnout, jestli je použije na krytí úvěrů, anebo jestli je uloží u centrální banky za 2T-repo sazbu. Pokud jsou sazby u centrální banky vysoké, budou i sazby na úvěrech vysoké (proč by banka půjčovala pouze za 3 % pokud u ČNB dostane 7 %). Kromě toho má centrální banka i další nástroje – někteří si nejspíše pamatují na ukazatele DTI, DSTI a LTV pro hypoteční úvěry. DTI (debt to income) uvádí, kolik může být celková výše úvěru vzhledem k ročnímu příjmu, DSTI (debt service to income) stanovuje maximální podíl splátek na příjmu a LTV (loan to value) říká, kolik si můžeme půjčit z celkové hodnoty nemovitosti. I těmito nástroji ČNB koriguje, kolik nových úvěrů bude vznikat.
Napsal: Lukáš Křivka
