Inflace se stává velkým, ne-li největším, tématem v poslední době. Nicméně, současná ekonomická situace je velmi provázaná, otřesená, napjatá a mírně neprůhledná. Zde nabízíme obecný pohled na inflaci, její původ a důsledky a jak to pasuje do aktuálního scénáře v České republice.
O inflaci se často mluví ve dvou souvislostech, nebo spíše dvou definicí – První říká, že inflace je růst cen, bez jakéhokoli vysvětlení a souvislostí. My ale spíše souhlasíme s druhou definicí, která popisuje inflaci jako nárůst peněz (odborně řečeno zvýšení peněžní zásoby), které máme k dispozici. Růst cen je pak pouze důsledek toho, že všichni máme více prostředků a můžeme si pořídit více věcí. Tyto dva pohledy jsou provázané, ale odlišné v tom, jak pohlížejí na zvyšování cen. Pro úplnost bychom měli ještě doplnit, že narůstající ceny mohou přijít i ze zahraničí, bez vlivu naší peněžní zásoby. Tento efekt může být pro Českou republiku významný, vzhledem k naší závislosti na zbytek Evropy. Alespoň toto říká ekonomická teorie – nyní si rozebereme, jak to zapadá do naší situace v ČR a co bylo hlavními spouštěči naší vysoké inflace.
Pokud je příčinnou inflace zvýšení množství peněz, měli bychom se zeptat, kdo umí vytvořit nové peníze. Jediný, kdo opravdu vytváří nové peníze jsou banky – toto téma jsme rozebírali v našem předešlém článku „Jak vznikají peníze“. Tento mechanismus souvisí s monetární politikou. V praxi máme ale i další faktory, které ovlivňují množství peněz v ekonomice (mimo vytváření nových peněz), fiskální politiku (nebo zahraniční investice, které pro zjednodušení v tomto kroku vynecháme). Fiskální politika se dá brát jako synonymum s vládními výdaji. Vláda si sice nemůže vytvořit nové peníze, nicméně může se zadlužit. Zadlužení není technicky vytvoření nových peněz, nicméně je to jejich přesun (například od institucí jako fondy ke spotřebitelům a firmám, kteří je spíše utratí). V praxi se místním lidem a do místní ekonomiky dostane větší množství peněz, než bylo dříve.
Nyní k situaci, ve které se nacházíme. Česká republika zažívá téměř rekordní úrovně inflace a mezi našimi sousedy a členskými zeměmi EU jsme v čele. Kde můžeme vidět příčinu ve formě nových peněz?
Zaprvé, měli bychom si vzpomenout, že zde byly po velmi dlouhou dobu extrémně nízké úrokové sazby. Tento faktor způsobil, že mnoho lidí si vzalo levné úvěry. A jak již víme, úvěry vytváří nové peníze. Promítnutí do celkové inflace jsme neviděli okamžitě, každopádně například ceny nemovitostí dlouhodobě rostly výrazně nad očekávání. Tyto peníze, které dostávali prodávající se někde dříve či později projeví.
Zdroj: Česká národní banka
Zadruhé, v nedávných letech jsme viděli vysoké navýšení schodku státního rozpočtu – jinými slovy vláda se zadlužuje a rozdává peníze občanům, jako protipandemická opatření, mimořádné dávky nebo jiné politické výdaje. Nelze plošně říci, že tyto podpory jsou špatné, koneckonců stát je zde právě od toho, aby, mimo jiné, reguloval optimismus ve velmi dobrých časech a podporoval ve špatných. Nicméně velmi málo lidí a expertů se shodne na tom, že pandemická opatření a podpory byly správně mířené. Pokud stát rozdá spoustu peněz a sníží daně, tyto „nové peníze“ se bezpochyby propíší do cen. Za rok 2020 a 2021 byly schodky státního rozpočtu 367 a 419 miliard korun. Při úvaze, že česká ekonomika vyprodukuje za rok přes 6 100 miliard, suma těchto dluhů pouze za dva roky čítá přes 10 % celé české ekonomiky. Tyto peníze se někde musí projevit.
V neposlední řadě zde máme externí faktory, které přicházejí ze zahraničí – například celoevropskou krizi v oblasti energií. Díky tomu, že podražili ruské komodity, stoupá cena elektřiny a pohonných hmot. To se projeví nejen do nákladů domácností na vytápění, ale i do nákladů firem, které je přenesou na koncové zákazníky a jako důsledek rostou ceny zboží napříč ekonomikou. Vezměme si další příklad externího šoku. V důsledků karanténních lockdownů napříč Evropou došlo k narušení dodavatelských řetězců. Například ceny stavebních materiálů raketově vzrostly, protože byl nedostatek dodávek ze zahraničí. Zde se ukazuje, jak specifické postavení v rámci Evropy máme, jakožto malá a otevřená ekonomika. Česká republika má extrémní podíl exportů a importů na HDP (70 % – 80 %). To zjednodušeně znamená, že dovážíme relativně velké množství produktů ze zahraničí a pokud zahraniční státy zvyšují ceny, nelze očekávat nic jiného, než že se to projeví do české inflace.
Pro shrnutí – inflace jakožto růst cen nám většinou přijde jako důsledek toho, že se vytváří přemíra nových peněz. Nicméně inflace může přijít se zpožděním či s velmi silnou vlnou, pokud se problém v ekonomice nějakou dobu akumuloval. Toto je velmi nedoceňovaný bod z politického hlediska, neboť často problémy způsobí jedna administrativa, ale projeví se až za několik měsíců nebo let, kdy přišla nová vláda či bankovní rada. Navíc se nám inflace neprojevuje ve všech sektorech stejně. Například nemovitosti a stavební sektor zažíval naprosto jiný cenový vývoj než potraviny nebo elektronika, ale pokud sledujeme pouze jedeno číslo, těžko zachytíme všechny tyto detaily. A v neposlední řadě, inflaci ovlivňuje několik externích nebo idiosynkratických faktorů – v ČR máme velkou závislost na Německu a zbytku Evropy, trh práce a konkurenční prostředí také hrají svoji roli.
Pro uvedení věcí na pravou míru je nutné zmínit, že ekonomický mechanismus, který nám určuje ceny, inflaci i politické tlaky je nesmírně komplexní a nedá se pojmou ani v sérii článků, natož v jediném vydání. Pro zjednodušení jsme se pokusili osekat co nejvíce detailů, přestože víme, že mohou hrát roli, pokud se chceme dostat k absolutnímu jádru problémů. Většinou je komplexní fenomén jako inflace způsoben několika faktory a každý má své individuální prvky, ale zde se pokoušíme zaměřit na ty nejvíce prominentní.
Napsal: Lukáš Křivka
